Čistič-1.diel

28. january 2011 at 21:17 | Danny |  Čistič
Prinášam vám chuťovku od Dee s názovm Čistič (už len názov svedčí o tom, že zrejme milá k svojim poviedkovím obetiam nebude.) Prajem vám príjemné čítanie a Dee veľa zvrátených nápadov, ktoré sa rodia v jej ešte zvrátenejšej hlavičke (myslené v dobrom).

Čistič by Dee

1. část

     Uběhlo už několik týdnů od chvíle, kdy mu celá uplakaná, promoklá a zoufalá sdělila, že nechce ztratit svoji šanci. Pořád se mu v hlavě motaly útržky vět, co řekla ona, co řekl sám...už si ani nebyl moc jistý, co přesně řekl a čím dál tím víc si začínal myslet, že to řekl špatně.
V podstatě její nabídku smetl z povrchu zemského, připomněl jí Hannah .
Tu, kterou miloval teď.

"To jsem teda nemusel," plácnul naplocho levou dlaní do volantu a nechtěně zatroubil tak prudce, že pán na přechodu nadskočil a podobně jako králíček s baterkami Duracell hystericky poodběhl.
Noční Washington je veselá záležitost.

Mobil zazvonil, Hacker.

"Booth, prosím...".
"Sežeňte si laboratoř, agente, máme velmi zvláštní nález. Tedy, respektive...ono se toho moc nenalezlo...ale ohledat to musíte - a hlavně zjistit, proč se toho tolik nenalezlo.."

Zástupce hlavního šéfa se začal jako obvykle zamotávat do vlastních složitých větných konstrukcí.

"Výborně, beru si Brennenovou, mám ještě někoho dalšího ?, " zeptal se suše.

"Pokud ji seženete, bude to skvělé, už jsem jí volal, i domů, ale nebere mi telefon..", zkonstatoval s lítostí v hlase Hacker.

"Dobře ti tak, blbečku," pomyslel si v duchu ale do telefonu velmi seriózně odpověděl, že je pravděpodobně velmi zaneprázdněna a že se ji pokusí sehnat a uvolnit pro tento případ.

Začal vytáčet její číslo. Čekal, že to zvedne prakticky okamžitě, ale mýlil se. Vyzvánění bylo dlouhé, až teprve těsně před pádem hovoru do schránky se ozval rozespalý hlas.

"Brennenová, prosím..", zamumlala do telefonu.

"Máme případ. Je to prý něco velmi divného, kde tě mám naložit??", zeptal se krátce.

"V ústavu, dej mi 15 minut, prosím", vydechla a položila telefon.

Zvláštní, pomyslel si a vjel rovnou do podzemní garáže.

                                               
                                                        *********************


Už několik týdnů spala na gauči ve své kanceláři. Ztratila potřebu chodit domů, pohybovat se prázdným bytem a dívat se na věci, které si nosila jako vzpomínky z cest.
Vzpomínky jí byly momentálně neobyčejně protivné.
Toužila po amnézii, totální a úplné, aby se nemusela stydět, aby ztratila pocity ztrapnění, ale i touhy po něčem, co pustila mezi prsty a už to nikdy nedostane zpátky.

Občas si do bytu zašla pro oblečení, pro poštu, zalít jedinou květinu, která snesla i střídavou péči a tudíž se stále ještě tvářila zeleně.
Dlouho do noci v ústavu řešila nedodělané věci, rozdělané věci, historické věci....zahraniční věci. Případy a životy lidí, které byly již dávno ukončeny a čekaly na objasnění proč...

Nezajímalo ji to, i práci dělala vcelku mechanicky a bez nějaké vášně a nadšení. Emoce v jejím životě nikdy nehrály nějakou extra velkou roli, zpravidla líp či hůř kormidlovala mezi lidmi s větším či menším úspěchem. A to, zda ji má někdo rád, jestli ji někdo bere nebo naopak nemůže ani cítit ji míjelo, sem tam se možná zlehka dotklo.
I proto ji tak neuvěřitelně štvala ta záležitost s Boothem.

Roky s ním pracovala, na začátku, když se potkali , zažila zvláštní pocit, který si neuměla odůvodnit jinak, než že šlo o chemickou reakci. Tu rozumově potlačila a proto s ním byla schopna pracovat dál. A neuvědomovala si, že chemie zůstává, vrůstá pod kůži, dostává se dovnitř, možná až opravdu do morku kostí.....
A když jí ta skutečnost před pár dny došla, měla zvláštní radost. Kupodivu si připadala mezi lidmi daleko příjemněji než obvykle. Usmívala se na Angelu i Hodginse, nekomentovala Daisyn pozdní příchod následkem schůzky......

Připadala si, že mezi ty ostatní tak trochu víc patří.

A naprosto impulsivně chtěla, aby to věděl i ten, který se o to postaral. Byla to taková dlouhá cesta, kdy prostřednictvím oběti násilného trestného činu pochopila svoje reakce, ale jí to připadalo příjemné a samozřejmé. Se srdcem na dlani se mu to snažila vysvětlit....že TEĎ už tomu rozumí, už TO chápe, tady je..!!!

Suše jí odvětil, že má Hannah.

Nechápala úplně přesně, co jí tou větou chtěl říct.

Jen to prostě všechno zkazil.

Přetáhla si deku přes hlavu. Ještě 2-3 minuty, zavřené oči a pak s ním půjde do práce.
Aspoň 2 minuty...


                                           *******************************


V patře ústavu byl už noční režim. Sem tam jakýsi pečlivý a snaživý postgraduant něco dodělával, občas se za otevřenými dveřmi do kanceláří mihla hlava asistenta, studenta či stážisty.

Na chodbách svítilo tlumené světlo, v její laborce se ale nesvítilo. Dokonce ani v žádné ze sekčních ohledacích místností.

Kde může být? Říkala, že je v ústavu, to znamená v práci....možná v kanceláři něco dodělává.

Kancelář měla přivřené dveře a uvnitř byla skoro tma. Jen malá bodovka v zadní části police knih odhalila tajemství malého sedacího gauče.....byl rozkládací.

A na něm pod dekou omotanou kolem těla, s mobilem v ruce spala Bones.

Zvláštní, nikdy si nevšiml, že gauč je rozkládací a má v sobě i prostor pro lůžkoviny. A také si nevšiml, jak strašně krásná stále je.
Stál nad gaučem a shlížel na ni dolů. Odhrnul jí vlasy z tváře a posadil se na okraj lůžka.

"Vstávej...", zašeptal potichu a opatrně, aby ji neprobudil příliš zprudka.
Nepatrně se pohnula, ale jen proto, aby se pootočila a podložila si rukou hlavu. Byla ve tváři pohublejší a i ve spánku se jí pod očima rýsovaly kruhy nevyspání, únavy, přepracování. Na hodinách byla skoro půlnoc, v laboratořích sem tam cvaklo poslední světlo.

Natáhl se přes plochu gauče a zatřásl jí ramenem.

"Bones ? Vstávej, máme případ....."

Vyjekla úlekem, nadskočila nad lůžkem a byla by bývala spadla, kdyby ji nezachytil.
Držet ji v náručí se mu nijak nepříčilo, jen si s úlekem, údivem a trochu i hrůzou uvědomil, že podobně, jako když člověk červená od špiček noh až po tváře, tak jeho polévají a prostupují staré známé emoce, které - jak předpokládal - díky vůni Hannah
naprosto vyčpěly a zmizely.

Mýlil se.

A jak se postupně probouzela a instinktivně se k němu přivinula, bylo to ještě horší.

Vysvobození přišlo zvláštně. Dveře do kanceláře se rozletěly a stála v nich Daisy Wicková a svým povodni ne nepodobným způsobem začala hlásit:
"Paní doktorko, kosti H-12x45 se čistí v roztoku a ráno v 8.32 budou dokonale......"

Ztichla a zhluboka se nadechla.

Obrázek, který jí skýtalo příšeří kanceláře byl víc než zajímavý. Agent Booth ležící přes rozložený gauč v pevném objetí s doktorkou Brennenovou byl pro její analytickou mysl poněkud nestravitelná záležitost.

*Pokračovanie nabudúce*
 

8 people judged this article.

Comments

1 ange999 | 28. january 2011 at 21:37 | React

fúha...krásne krásne krásne,nemám čo vytknúť aj keď...jedna vec, čítam a zrazu mi tam príde anglické slovíčko Bones... neviem možno to iným nevadí ale viem si tam predstaviť niečo ako Kostička,Kosť,je to trochu rušivé :) Ale inááák... Mám dosť... zase závisla na ďalšej úžastnej poviedke...teším sa na pokračovanie :D

2 Ivča | Web | 28. january 2011 at 21:42 | React

perfektní, opravdu paráda
DEE: jak jsem již psala v mailu snažím se jak můžu a vymýšlím co by se dalo použít na ten tvůj problém, pokud to nenajdu tak to snad sama vymyslím :D:D:D:D

3 dee | 28. january 2011 at 22:04 | React

Ivco, jer po problemu, normalne me HH dobehnul, pouzil muj napad ted v 6/11, takze prepisuju a prepisuju...zvlastni, jeho to napadlo uz pred rokem...ja to mela napsane v supliku 14dni. mizera!!!

4 Kristine Janette Beneková | Web | 28. january 2011 at 22:45 | React

úžasné, neviem sa dočkať ďalšej časti!!!!

[1]: Tak jasné, je to iné, ale ja som zvyknutá na anglické mená, skratky atd.

5 BiBi | Web | 28. january 2011 at 22:49 | React

ďaľšia náviková látka táto poviedka :-D neviem sa dočkať ďalšej časti , dúfam , že tu bude čo najskôr ... a taktiež súhlasím s ange999 , že sa mi tam to slovíčko Bones trochu nehodí , inak chválim

6 dee | 29. january 2011 at 0:05 | React

beru na vědomí, mate pravdu, Bones se nehodí, to mám z toho, jak koukám v originále a pak preparuju anglicismy z textu :-), nadále používám Kůstku

7 Ivča | Email | Web | 29. january 2011 at 1:39 | React

[3]: hmm tak to dokáže naštvat, dobrá tedy, nehledám, ale kdyby bylo náhodou něco na co on zapomněl, tak dej vědět :)

8 Bones1-Tamča | Email | Web | 29. january 2011 at 9:16 | React

Joooo...jooo....jooo nová poviedka od Dee už minule som čítala ,že sa pripravuje nová poviedočka! a ahaho! je tu! úúúúžas..prosííím pokrááčko!

9 sharya | Web | 29. january 2011 at 15:55 | React

Mooc krasný, úžasný...no prostě už se těším na další část :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement